Před čtyřmi nebo pěti lety, jel jsem do Belgie protože jsem tam chtěl slavnou starou kytaru prohlédnout, a taky abych úžasnou kytaristku poznal. Byl to velmi zajímavý vylet, a když vzpomínám sebe v té době, rozhodně jsem byl o moc mladší než teď a neměl jsem moc zkušeností s cestování. Byla to jen má druhá zahraničí cesta jako dospělý.

Když jsem začal vyrábět kytary, rád jsem viděl na obrázky kytar od výrobce kytar jménem Vicente Arias. On před asi sto a dvaceti lety vyráběl klasické kytary a byli velmi krásné. Potom jsem našel nějakou hudbu, album v kterém kytaristka používala kytarou od Vicente Ariasa. Zvuk té kytary a hudba sama byli perfektní, a obrázek na obalu alba mě uchvátil protože ukázal tu kytaru od Ariasa, a nebyla normální kytara, spíš něco divného. Nějaká zvláštnost. Kytara s dvěma dírami v rezonanční desce, a s osmi struny.

Poslouchal jsem ten album moc a jednoho dne jsem poslal kytaristce email, abych se jí na něco zeptat ohledně divné kytary. Promluvili jsme si, a na konci našeho rozhovoru, domluvili jsme se že bych navštívil abych prohlédl kytaru tvář v tváři. Kytaristka se jmenuje Raphaella Smits, která je nejoblíbenější kytarista v Belgií. Myslím si že jsme zprvu mluvili v jaře, a bychom se poznali v létě. Bylo to složité čekat!

Přišlo konečně léto. Byl jsem fakt nadšený, ale přiznávám, že plánoval jsem výlet docela špatně. Rozhodl jsem se jet autobusem. Byla by to jedna dlouhá cesta autobusem a trvala by mi asi osm hodin. Odjel bych z Anglie brzy ráno, poznal bych odpoledne kytaristku, a chytil bych autobus zpátky do Anglií v noci. Takový byl můj optimistický plán. Ale můj autobus měl zpoždění, a když jsem konečně přijel do Belgie, musel jsem se domluvit s kytaristkou abych spíše než večer navštívil ráno příští den, a musel jsem rychle hledat ubytování, předtím by můj mobil zemřel.

Inu, vydržel jsem noc a brzy ráno jsem chytil vlak a přijel jsem do vesnice kde bydlí Raphaella. Po takové cestě a té nečekané noci v Bruselu, cítil jsem se docela unavený a dělal jsem starosti že jsem vypadal docela rozcuchaně. Nicméně když jsem procházel od vesnického nádraží do adresy Raphaelly, slunce krásně svítilo na klidných vesnických serpentinách, vítr příjemně foukal a rychle jsem se vzpamatoval a cítil jsem se jako nějaký statečný pocestný od dálek.

Takže konečně jsem přišel a poznal jsem Raphaellu, omlouval jsem se že jsem změnil plán a dal jsem jí nějaký anglický čaj a anglické cukroví, jménem Tunnock’s Tea Cakes, co doporučuju. Měli jsme spolu čaj a opravdové ruční Belgické čokolády. Říkal jsem o tom, proč mám rád vyrábět kytary, a jak jsem poslední dobou zorganizoval kytarový koncert, a tak dál. Ona říkala jak poprvé poznala výrobce kytar který vytvořil její kytaru - ona byla studentka a jednou po koncertu se jí přiblížil muž, výrobce kytar jménem John Gilbert, a on řekl že byla neuvěřitelně talentovaná a jenže potřebovala nejlepší kytaru. Tenhle je pravděpodobně dobrý způsob pro výrobce kytar najít talentovaní kytaristé.

Po rozhovoru a čaju, Raphaella mě skrz velkou vrchovatou krásnou zahradou vezla do svého studia, misto kde mohla procvičovat na kytaru v pokoji, učit a tak dál. Hrála dílo pro mě na kytaru od Ariasa, a potom mě odešla už asi čtyřicet pět minut abych mohl prohlédnout kytaru. Bylo to úžasné mít takovou příležitost. Ještě mám své poznámky od té době.

Takže jsem vycestovala zpátky do Anglie. I když cesta byla zase dlouhá, bylo mi fuk protože jsem se podařil co jsem mínil. A jednou, plánuju svými poznámkami od té době vyrobit kopii té kytary. Těším se na to.